Sokolové u toho také byli
Občas je v historiografii mimořádně obtížné určit konkrétní den a rok určité události, pokud to přímo nezapsal současník jako byli Herodotus, Kosmas nebo jiní. Ani my, kolínští Sokoli, nevíme přesně v který den začaly práce na Loděnici u Labe na Hánině. Ale díky pamětníkům, jako je vdova po Jaroslavu Svobodovi sestra Eva Svobodová nebo Vladimír Žoudlík víme, že k tomu došlo v šedesátých letech minulého století, “v šedesátkách”. Tehdy, v dobách komunismu, nebylo ledaskomu politicky do smíchu. Ale lidé se milovali a válčili mezi sebou jako dnes, cvičili, a tráva byla stejně zelená. Pamatuji se, že jako kluci jsme se koupali v Labi pod železničním mostem a skákali z jeho pilířů do vody. Někteří starší kamarádi nám to neradili, jelikož pod hladinou byly železné zbytky původního železničního mostu, o které jsme se prý mohli zranit, případně zabít. Ale koho ze skákajících to zajímalo? Tehdy loděnice na Hánin ještě nebyla. Budova se teprve stavěla. Osobně se na její začátky nepamatuji, ačkoli jsem na slepé rameno Hánin jen pár desítek metrů opodál jezdil na kole sedávat s knížkami na lavičku a pozoroval rybáře. Těch tam tehdy bylo mnohem víc než nyní.
Jak již předesláno, v “šedesátkách” nebylo politicky každému do smíchu: lidé byli k sobě i nevraživí, ačkoli ne všichni ctěli své bližní zastávající jiný názor vraždit. Na sklonku roku 1961 dostal Jaroslav Svoboda strohé Oznámení o tom, že byl členskou schůzí 7.XI.1961 vyloučen z vodáckého oddílu Jiskra Kolín. Nad nečitelným podpisem s pozdravem Čest práci stojí poděkování za jeho činnost a zárovň upozornění, že “když časem uznáte svou chybu, je Vám dána možnost opět vstoupit do našeho oddílu”. Bylo to žalostně typické komunistické vyrozumění nechvalně známé již od “dvacítek” minulého století, kdy byl pozdější Český nositel Nobelovy ceny za literaturu Jaroslav Seifert vyloučen z Komunistické strany Československa. Mohl se tam později vrátit, jen kdyby uznal svou chybu. To Jaroslav Seifert nikdy neučinil, stejně jako Jaroslav Svoboda zhruba o pětatřicet let později. Jaroslav se jednoduše otřásl , možná si dokonce znechuceně odplivl, vstoupil do Tělocvičné Jednoty Kolín, později do TJ Lokomotivy Kolín a spolu se svými vodáckými kolegy pokračoval v budování loděnice jak ji známe dnes. Až do “osmdesátek” působil v čele kanoistického oddílu TJ Lokomotiva Kolín. Jeho rodina, i kolegové na něho vzpomínají rádi a s uznáním jako na neúnavného pracovníka, ale také jako na “pruďasa”, který dovedl prosadit svou všude tam, kde to bylo opravdu zapotřebí. Je mezi nimi i
bývalý starosta Kolína Jiří Buřič, který se na setkání asi pětadvaceti pamětníků a jejich přátel v loděnici 6.května a odhalení plakety Jaroslavu Svobodovi nemohl zúčastnit pro zaneprázdnění mimo Kolín.
Sestra Eva Svobodová z Buřičova dopisu na setkání v loděnici 6.května přečetla několik výňatků: “…..….Věřte, že i kdybych byl v Kolíně, tak bych u odhalení pamětní desky zřejmě nehovořil. Vy dobře víte, že jsme byli s Jardou přátelé a měl jsem ho rád. Přesto, ale nemohu jen tak hovořit u příležitosti, o které nic nevím. My jsme společně i s dalšími kamarády prožili nádherné roky v loděnici Jiskry na Kmochově ostrově, ale byl to právě Jarda, který ještě s dalšími (např. Vl. Jelínek) odešli a založili loděnici novou, na Hánině. Máte pravdu, můj bratr Ludvík byl skvělý kanoista a pod vedením našeho táty od roku 1964 vyhrával, co se dalo. Byl sedmkrát Mistrem republiky. S Milošem Měšťanem na deblu a společně s klukama ze Zbraslavi i na čtyřkajaku. Byli v širším kádru na OH v Mexiku. Emigroval do USA, kde také tragicky zemřel. Jeho velký kamarád Měšťan žil v Německu a je též po smrti. V Jiskře byli včetně Vašeho Jardy nádherní lidé a já mám na ně ty nejlepší vzpomínky. Mohl bych jich jmenovat opravdu hodně, ale nechtěl bych na někoho zapomenout. Neodpustím si krom již zmíněných vzpomenout na Jindru Hájka, Václava Jindřicha, Bublu (Vráblík), Pavla Klementa, Ivana Klementa a Dášu Košilkovou. Bylo a je jich opravdu hodně a všichni proslavili kolínskou kanoistiku nejen v naší zemi, ale i v zahraničí. Přeji vám všem pevné zdraví, štěstí a “AHOJ!” Zdraví Vás Jiří Buřič.
Sestra Eva Svobodová k tomu dodává, že loděnice byla dostavěna za TJ Tatra Kolín. Tehdy se dostavoval Zimní stadion a material, který nebyl zpracován tam, byl převezen na loděnici. Také velmi pomohly Sběrné suroviny pod vedením pana Miletína. Svobodovic rodina pomáhala tím, že na místě mohla pěstovat ovce a všechen výdělek z vlny se převáděl na stavbu. To vadilo soudruhu Kejklíčkovi, proto Jaroslava Svobodu vyloučil z TJ Jiskra Kolín. Ale Jaroslav Svoboda loděnici dobudoval pod TJ Tatra Kolín.
M.K.
