V Kolíně narozená náčelnice Tyršovy župy vystudovala geodézii a kartografii na stavební fakultě ČVUT v Praze. Působí jako ředitelka Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj v Kolíně. Je cvičitelem I.třídy všestrannosti – absolventka Trenérské školy Univerzity Karlovy v Praze, fakulty tělesné výchovy a sportu, specializace Diplomovaný cvičitel všestrannosti. V Sokole Kolín jsou také její matka a sestra. Podobně jako bratr Josef Těšitel je sestra náčelnice plně zaneprázdněná a proto odpověděla na mé otázky písemně.
Připravila jste pro sokolské cvičení řadu skladeb – zejména které to byly?
Moje tvorba by se dala rozdělit na dvě části. Na hromadné skladby a pódiové skladby. Pódiové skladby tvořím především pro vystoupení našich cvičenců na veřejných cvičebních hodinách, plesech, přehlídkách pódiových skladeb, akademiích a podobně. Jsou to především skladby pro žákyně, dorostenky a ženy. Asi nejúspěšnější byla v roce 2013 skladba pro ženy Paráda, se kterou jsme postoupily na celostátní přehlídku pódiových skladeb Česko se hýbe, cvičí a tančí.
Druhá část mojí tvorby jsou hromadné skladby. Postupně jsem se jako spoluautorka podílela na těchto skladbách:
2012 - sletová skladba pro starší žactvo Dávej, ber (spoluautor Martin Chlumský)
2015 - Sokolské Brno, skladba pro dorostenky a mladší ženy - Jsme kočky
2018 - sletová skladba pro dospělé Spolu, kde jsem spolupracovala v širším kolektivu autorů pod vedením Emílie Fialové. Tato skladba byla předvedena i v roce 2019 na světové gymnaestrádě v rakouském Dornbirnu
2022 - Sokolské Brno, skladba pro rodiče a děti - spoluautorka Ivana Lubinová. Aktuálně dokončujeme a především intenzivně nacvičujeme koedukovanou skladbu pro dospělé Rocková Symfonie, která je určená pro světovou gymnaestrádu v Amsterdamu v letošním roce a zároveň pro slet v roce 2024. Spoluautorem je Petr Sádek z tělocvičné jednoty Lomnice nad Popelkou.
Když uvažujete o nové skladbě, jak začínáte? Máte na mysli nejprve pohyby cvičenců či cvičenek, nebo spíš melodii, do které cvičení volně vložíte?
Nejprve vybírám hudbu a náčiní a snažím se představit si celou cvičební plochu a to, co bych na ní chtěla vytvořit. Na vybranou hudbu pak tvořím pohyby, a snažím se jimi naplnit svoje původní představy.
Máte nějaký vzor z něhož čerpáte?
Vzorem je pro mě každý, se kterým jsem spolupracovala. Od každého jsem si něco odnesla. V dobách studia jsem cvičila v T.J. Sokol Praha Královské Vinohrady, kde jsem cvičila pohybové skladby pod vedením sester Kocmichových (v roce 2006, 2012, 2018 autorky sletových skladeb pro seniory). To byla moje první velká inspirace, být přímo u jejich způsobu tvorby. Velmi mě ovlivnila spolupráce s Emílií Fialovou, která má ohromný cit pro velkou choreografii - plochu a to, co se na ní dá vytvořit. Ivana Lubinová a Petr Sádek mě oba nezávisle na sobě naučili, že i hromadná skladba je vlastně velké divadlo a i skladba může mít děj.
Určitě se ale snažím čerpat z každé skladby, kterou jsem viděla nebo cvičila. Inspirativní jsou pro mě skladby Jariny Žitné a její umění práce s plochou. Dále pro mě byla důležitá spolupráce s Bohoušem Roubalem a Vlastou Třešňákovou, kteří sami nejen výborně tvořili, ale vždy dokáží autorům poradit a nasměrovat je.
Jaké hudbě dáváte přednost – klasické nebo spíš moderní?
Hudba vždy záleží na kategorii pro kterou tvořím. Nedávám tedy přednost určitému druhu hudby. Mě osobně musí zaujmout, ale hlavně musí být zajímavá pro cvičence, pro které právě tvořím.
Do jaké míry rozlišujete náročnost úkonů dané skladby: jakou roli hraje věk cvičenců/cvičenek?
Skladba vždy musí respektovat složení cvičenců a cvičenek a to, co umí. I když na druhou stranu jedním z cílů každé skladby je cvičence něčemu novému naučit. Takže výběr cviků musí odpovídat dané věkové kategorii, ale nelze volit jen jednoduché a již dávno osvojené cviky.
Sestra Marie Provazníková mi v rozhovoru pro BBC v odpověď na otázku o spartakiádách řekla, že nejdůležitější je, aby mladí cvičili. Co Vy si myslíte o spartakiádách?
Já osobně jsem se spartakiády zúčastnila v roce 1985 jako cvičenka skladby pro rodiče a děti. Z osobní zkušenosti tedy nemohu vycházet. Podle vzpomínek lidí mě blízkých to byla krásná akce, pokud se jí účastnili dobrovolně. A pro autory to byla příležitost, jakou my už bohužel nezažijeme.
Čím podle Vašeho názoru nejvíc přispěla sestra Jarina Žitná?
Sestra Žtiná byla velmi silná osobnost, která pro ČOS udělala mnoho. Měla neutuchající elán a mladistvého ducha, ty ji hnaly stále vpřed. Neustále se
pohybovala mezi cvičenci, věděla co se děje na všech úrovních. nejen pohledem shora. Jako autorka skladeb měla obrovský cit pro plochu. Její přínos byl pro mě především v tom, že byla vždy u toho, co se právě dělo.
