MK Pane inženýre, kdy jste začal jako skaut-junák?
JH Začínal jsem v roce 1968, poprvé jsem vstoupil do oddílu na oddílové schůzce 26.dubna 1968. Měli jsme neskutečného vůdce, který nás vychovával tak abychom si pamatovali data a to, že jsme nejlepší. My měli takového kolínského Foglara. V osmašedesátém u nás v rodině tradice nebyla, u nás byla tradice sokolství. O skautu se nemluvilo. Otec o tom nikdy nemluvil, protože byl taky sokol. Vzpomínal, že každý den chodil do Sokola.
MK Moje maminka taky.
JH Otec chodil každý den do Sokola a nic jiného ho nezajímalo. V roce šedesát osm jsem vstoupil do oddílu Havrani Kolín.
MK Jak vy dnes vidíte rozdíl mezi vaším skautským oddílem a ostatními v Kolíně?
JH Těch skautských organizací je moc. Jsou Junáci, to je nejsilnější skautská organizce, Svaz skautů a Skauti České republiky, to jsme my. Pak jsou YMCA skauti, pak ukrajinští skauti, němečtí patfindeři, skauti Vpřed, nebo Junáci Vpřed. V Kolíně jsou dvě organizace, Junáci, ti jsou největší, já jsem vstupoval do junáka. Vedu svaz skautů a skauty České republiky. To je jeden oddíl. Svaz skautů navazuje na svaz skautů z první republiky. Tam dělám dva roky náčelníka chlapeckého kmene.
MK Do jaké míry je tam vliv katolické víry?
JH Má to určité historické vazby. Už za první republiky byli katoličtí skauti, a po roce 45 se už vstupovalo do svazu mládeže. Katolické nebo židovské oddíly v podstatě skončily. Nepamatuji se, že by se v roce šedesát osm odehrávalo něco kolem víry. A teď v těch třiceti letech katolická víra v Junáku, kde jsem začínal, myslím že je to velmi slabé. V našem skautském slibu se slibuje vlasti a Bohu, a v Junáku aby se vlk nažral a koza zůstala celá, tak Bůh se nahrazuje pravdou a láskou, s velkým B a velkým L. Aby organizace byla přijata do světové organizace, tak víra musí být zakotvena ve slibu.
MK Křesťanů v poslední době hodně ubývá, tak je to ohled na to?
JH Ti co byli pravoveřní skauti, tak se říkalo pokud člověk není věřící, nemůže být skaut. Je to jako židle o třech nohách, kde musí být víra, služba a povinnost. A když kterákoli věc chybí, tak to padá, nedá se na tom sedět.
MK Ano, už za anglického zakladatele skautství Badena Powella vždycky platilo víra a vlastenectví.
JH Já bych řekl, že to je asi to nejdůlěžitější. A když se zajde do historie, tak je vidět že v podstatě soupeřili mezi sebou. Někomu se nepozdávala víra, někomu se nepozdávalo vlastenectví, takže ten proces vznikal ze svárů.
MK To bylo i v Sokole, Tyrš třeba psal, že jednota se nejednou rozdělila, protože byli lidé, kteří chtěli být náčelníci, starostové, a z toho se to štěpilo. V Londýně byly dvě sokolské organizace brzy po založení jednoty, ale pak se sloučily, protože jedna z nich byla tak slabá, že zahynula na oubytě.
JH Když jsem si četl historii za první republiky, tak jednou to byli psohlavci, jednou to byl svaz stautů, jak se hádali. U nás to bylo tak, že jednou na plese se dva kluci tak pohádali, že si dali přes hubu. Rvali se tak, že museli přijít policajti. Ten kluk co jakoby zvítězil, musel z organizace odejít se svým oddílem. Přidružili jsme se ke svazu skautů České republiky, který nám vyhovoval. Ale začalo to vlastně jako spor dvou kluků o hezkou holku.
MK Cherchez la femme.
JH Já jsem věřící člověk a čím jsem starší tak tím víc si uvědomuju, že víra má smysl.
MK Souhlasím.
JH Dospěl jsem k tomu, že říkám Pán Bůh to má tak nasumírovaný, že člověk musí čekat, jednou to přijde. Prožíval jsem osm let čistého skautingu. My nejsme preferovaná organizace tak jsme chudí. Já říkám jsme chudí, ale svobodní. My nedostaneme od státu ani halíř. Všechno za svoje a od dobrodinců.
MK Jak vy osobně se díváte na Sokol?
JH Na Sokol se dívám se smutkem.
MK Proč?
JH Když doma sleduji sokolské fotky co byly dřív v Kolíně a když vidím to nadšení, co těm lidem sokolství dávalo, vzdělávání, můj otec veškerý volný čas trávil v Sokole. Divadlo, Kmochova hudba, sokolové, o co člověk v Kolíně zavadí, tak všechno dělala jedna parta, lidi ze Sokola za první republiky. Bratři Petránkové zakládali skauta, při tom to byli sokolové a angažovali se ve výstavbě městského divadla. Byli to ochotníci.
MK Můj tatínek byl taky ochotník.
JH Já se na sokoly dívám s obdivem. I někteří moji kluci chodí cvičit do Sokola, a ptám se jich a jak si říkáte? Jestlipak si taky říkáte ‚Nazdar‘? Viděls někdy Sokola v kroji? Nemají ten vztah k tomu, jak já jsem to prožíval v rodině, s jakou
úctou se mluvilo o Sokole. Tady to není silný. Zatímco skaut se vyvíjel těch třicet let a dokázal vybudovat zázemí, dokázal se vrátit k nějaké tradici, ke krojům, k táborům, k nějakým rituálům, tak Sokol ještě v osmdesátých letech ještě tady byli někteří sokolové, ale jak ta jejich generace vymírala, tak to typické sokolství vlastně skončilo a stala se z toho tělovýchovná jednota.
MK Jaké kontakty máte se sokoly?
JH Se Sokoly, pan Těšitel, párkrát jsme spolu obědvali, mluvíme spolu, starý pan Těšitel psal nějaký almanach, s ním jsme měli velmi dobrý vztahy (směje se), my se se sokoly stýkáme když je někde potřeba nějaká stafáž, tak tam jsou sokolové a skauti.
MK jinak je to vztah jen mezi jednotlivci?
JH Je to vztah mezi jednotlivci, ale ty organizace aby spolu komunikovaly nebo vytvářely nějakou komunitu, která by byla….Vlastenectví se nenosí, víra se nenosí.
MK To je pravda. Jezdíte se sokoly na tábory, které by byly společné?
Nebo máte každý své?
JH Máme každý svoje, ale my jsme se dostali spíš k Orlům. My jsme vstoupili do Orla, mají Orlák Na Zálabí. Tam jak je nová sportovní hala, tak před ní je Orlák, to bylo celé cvičiště Orla. Byly tam dva baráky, bydlel tam správce. Je to silná orelská tradice. Majetek, který ten Orel měl, aby se to nemohlo rozsápat, tak jsme vstoupili do Orla, pár kluků. Podrželi jsme ten majetek, máme tam skautské klubovny a vedle toho funguje Orel. Takže my máme blíž k Orlům.
MK Řekl byste že to je tak jen v Kolíně, anebo i jinde v republice?
JH Těžko říct, tady Orlů tolik není, to jsou Moraváci. Orlové co tady byli, ti vymřeli, generace silných katolických Orlů skončila.
MK A byli jste také na tom nedávném jamboree, které skončilo záplavami? Tam byli snad všichni skauti.
JH Ne, tam byli jen Junáci.
MK To jsem nevěděl. Proč jsou Junáci nejsilnější?
JH Jsou státem preferovaní. Kdo má mládež má republiku, za každého režimu to tak bylo. Junáci jsou bohatě dotovaní, mají ohromné zázemí, lidí, kteří se starají o tu organizaci. Letos tady bylo národní jamboree, tak jsem si říkal jsem starý zasloužilý skaut, mohl bych se tam podívat. Bylo to na Moravě někde u Olomouce, tak jsem si zavolal na jejich info linku, představil jsem se. Ta slečna, která to vzala řekla „To je uzavřená společnost, tam vy nemáte přístup“.
Trochu mě to zamrzelo.
MK Nezdůvodnila to nějak?
JH Ne, že je to uzavřená společnost, a že se tam nemůžu přizpůsobit.
MK Kolik vás tady v Kolíně je?
JH V téhle organizaci je jeden oddíl, patříme ke Svazu skautů, je nás 24 i s dospělými. Junáků je tady v Kolíně asi 400.
MK Pamatuji se vy jste se zmínil o tom, že když byl Antonín Svojsík v kolínské Sokolovně, tak utekl oknem. Můžete o tom něco říci?
JH Utekl oknem, já vám to najdu.
MK Mě se velmi líbil Svojsík, jeho kniha Základy junáctví je skvělá
JH Svojsík byl vynikající člověk, dokonce jel do Ruska, do Sovětského svazu podívat se na pionýry, vrátil se, měl tyfus a zemřel.
MK On zemřel pod vlivem návštěvy Ruska?
JH Nakazil se tyfem nebo něčím takovým, a zemřel. Ta kniha je zajímavá, Základy junáctví s Novákem, dokonce Základové skautingu psali s některým Sokolem. Ale bylo to něco tak odlišného, ten národovecký Sokol a teď Junák, teď to slovanství, ten mezinárodní rozměr, to společně nemohlo vůbec nikdy fungovat.
MK Takže vy byste to viděl jako hlavní rozdíl totiž skauting mezinárodní, a Sokol národní?
JH Vidím to tak, že skauting je mezinárodní, má kořeny v Anglii a v Americe, je tam ten woodcraft a Indiáni, všechno možné, a vojenství hlavně. A teď tady Sokol, taky svým způsobem vojáci, ale přeci jen vidím ten rozdíl národní a mezinárodní. Nehledě na to, že skauti zradili, protože ti slibovali věrnost monarchii, Svojsík sliboval věrnost monarchii ještě v roce devatenáctsetdvanáct.
MK Sokoli měli potíže vždycky. Když chtěli uspořádat první slet, rakouské úřady to zakázaly když zjistily, že se sokoli chtěli z různých částí mocnářství sejít na jednom srazu. Sokolové tehdy udělali jenom jakousi slavnost, a trochu tam taky cvičili. Ale říká se tomu prví slet. Jedno z Tyršových hesel je Věčný ruch, věčná nespokojenost. A to vojenství – brannost bylo základem Sokola. Tyrš také hlásal disciplína, vojenský režim, to budu opakovat tisíckrát. Sokolové to mysleli v tom mužském, národním smyslu.
JH Silní mužové, silný národ. Já si myslím, že by se rozvrátili i sokolové i skauti, kdyby byli dohromady.
MK Nakonec Svojsík taky píše, že sokoli, ČOS, odmítli jakékoli snahy o sjednocení právě proto, že skauting považovali za cizí ideologii.
JH Sokolové měli stoprocentní pravdu. Ideologicky to vůbec nejde dohromady. Sokolové možná že dnes jsou ještě postaveni na tom národním, kdežto ve
skautu se o národním vůbec nemluví. My slibujeme věrnost republice. Jsou třeba francouzští skauti Federace skautů Evropy, to jsou skauti, kteří inklinují k Francii, ale ti jsou úplně mimo veškeré dění. Nikdy to není aby to bylo čistě na národním cítění. Pro skauty v monarchii to muselo být na nože, když sokolové bojovali za Českou republiku, nebo za národ, a skauti jezdili po světe a bratřili se s kdekým.
MK Když si vezmete Masarykovo národy jsou udržovány těmi ideály, ze kterých vznikly. Dnes československý národ, čechoslovakismus, to už nikdo neuznává. Dřív to bylo v ústavě Československé republiky: československý národ, československý jazyk – to jsou dnes věci spíš k smíchu.
JH Sleduji i jiné než oficiální zdroje - za socialismu jsme poslouchali Volá Londýn, dneska jsou lidi, kteří jsou v opozici, tak často o sobě mluví jako o Čechoslovákách, kteří se nikdy nesmířili s rozdělením společnosti.
MK Co byste ještě dodal, jak vidíte budoucnost skautingu a sokola?
JH Já si myslím, že až se dostaneme z kocoviny dnešní doby, tak já jsem národovec, hrdý vlastenec. Nikdy jsem nedokázal třeba utýct. Když mě tatínek vyvezl do Švédska, strejda z Kanady si tam pro mě přijel, a když jsem prostě vzal ten kufr, byl jsem tehdy ve čtvrťáku na vysoké škole, tak jsem ani nevystoupil z auta a jel jsem domů. Kdykoli jsem se vracel, je to možná až taková nostalgie, kdykoli jsem se vracel do Prahy a viděl jsem tu nádheru a byl jsem doma, tak jsem nikdy nedokázal emigrovat.
MK Já to naprosto chápu. Jasně se pamatuji když jsem se jako student vracel z ciziny, vždycky jsem si uvědomil na hranici, že přijíždím domů. Ale potom jsem si přerušil studium na rok - já nebyl uprchlík - a rozhodl jsem se tam zůstat, ve Skotsku, tak jsem si musel zvyknout na pocit, že už možná nikdy neuvidím rodiče. Třeba Václav Klaus, ten byl tehdy v Jugoslávii, a hned se vrátil. Lidé se vraceli. Třeba moji spolužáci na Vysoké škole ekonomické. Do Švýcarska jela celá velká parta, ale o Vánocích se rozdělila vejpůl, všichni měli stipendium ve Švýcarsku. Polovina dostala žal po domově a vrátili se domů.
JH Jsem vlastenec. Ale věřím, že až se vyspíme z tý kocoviny, ta musí skončit průserem, to jinak není možné, tak rozhodující úlohu sehrají sokolové a skauti.
MK Když jsem se ptal generála Míly Kašpara, který žil po válce v Anglii, ptal jsem se ho jak vidí budoucnost mezi námi Čechy a Slováky. Tak říkal dnes jsou to samostatné státy, každý si rozhodl sám za sebe, ale kdyby přišlo ohrožení zvenčí, scukneme se ihned aniž bychom se museli jakkoli dohadovat. Souhlasíte?
JH Já si myslím, že my jsme scuklí. Tu dobu, kdy jsme říkali děláme na Slováky, Slováci jsou líní, jsou to dráteníci, prostě jsme se na ně dívali s posměchem, tak ta generace co se na Slováky dívali s posměchem, ta už vymřela, a třeba generace co je moje nejstarší vnučka, ta se dívala zásadně na slovenskou televizi dětskou. A dokonce používá některá slovenská slova. Byl tady koncert pro děti, narvaný sál, všechny písničky ve slovenštině. Tak já si myslím, že se to všechno vrátilo o těch já nevím sto let zpátky, a že čechoslovakismus v té nové generaci už je, mezi těmi dětmi, stoprocentně. Antagonismus, který tady byl, skončil. Věřím, že přijde doba, republika se zase spojí.
