Ve výborovně byla na stěnách také výstava fotografií a dokumentů z historie kolínského Sokola. Návštěvníci se z nich dozvěděli, že Sokol Kolín byla jedna z prvních jednot založených po pražském Sokole v roce 1862. V roce 1872 jednota koupila dům na Pražském předměstí, plány přestavby vypracoval zdarma pražský architekt a stavitel Josef Blecha, rodák ze Štítar. 29.6. 1873 byl položen základní kámen stavby nové sokolovny a 31.12. se v budově konala první silvestrovská zábava. V roce 1878 byla provedena přístavba ve 2.,patře slavnostní otevření bylo 29..1978. Od té doby bylo provedeno několik úprav a oprav, dnešní podobnu sokolovně vtisknul v roce 1900 novorenesanční fasádou architekt a stavitel Matěj Blecha (1861-1919), bratr Josefa Blechy.
Sestra Dana Esterlová věnovala archivu jednoty řadu dokumentů, fotografií a artefaktů spojených s aktivitami, kterých se také sama zúčastnila.
Mezi vzácnými památkami je ilustrovaný Výletní list Sokola Kolínského z 30.května 1889, který uspořádal a vydal bratr A.V.Prágr. Ústředním námětem listu je výlet z Kolína do Velimi. Autor líčí cestu účastníků z Kolína přes Novou Ves do Velimi a dějiny obce Velimi (Velyně, Velin):…“původ její dlužno položiti do druhé polovice 5.století…“ Jako taková je Velim jednou z nejstarších slovanských obcí vůbec. V době památného výletu bylo ve Velimi 180 domů s 1500 obyvateli. Sokol Velimský byl založen v souvislosti se sbírkou na stavbu Národního divadla v Praze, kdy se 16.května 1868 slavnostního položení základního kamene zúčastnilo 13 obyvatel Velimi z iniciativy br.Josefa Škopka. Prvním starostou velimského Sokola byl zvolen br.B.Napravil, br.Josef Škopek místostarostou.
Výletní list také přináší stručný popis bitvy rakousko-pruské 18.června 1757 u Kolína, jejíž průběh sledoval pruský král Bedřich z kopce, který je po něm pojmenován.
Po porážce pruské vojsko ustupovalo přes Nymburk a pak opustilo Čechy. …“Tak Praha od krutého obléhání osvobozena a s ní celé Čechy od kterých touto rozhodnou bitvou odvráceno nebezpečí případného připojení k zemím Bedřicha II. Stálo tu 53.790 Rakušanů proti 36.000 Prusů. Ztráty Rakušanů obnášely 8.114 mužů a 2.745 koní, Prusů na 13.770 mužů. O bitvě Kolínské pěje i národní píseň naše:
Kolíne, Kolíne, na pěkný rovině,
nejeden synáček u tebe zahyne.
Nejedna matička synáčka tam ztratí,
Nejedna panenka svého milovníčka“.
Mezi kolínskými Sokoly je mnoho potomků válečných hrdinů. Zajisté mezi nimi jsou i potomci padlých ve zmíněné válce s Prusy roku 1757 nebo války s Prusy o 89 let později, ano, roku 1866. O té také dodnes přežila nejedna vojenská písnička; znám jednu z nich, poněkud příliš lidovou, ne-li přímo vulgární, kterou skvěle zpíval můj spolužák z VŠE blahé paměti Ing Jano Drbohlav a doprovázel se na kytaru. Začíná slovy „Když tu byla válka s Prusy, člověku se to až hnusí, když to vypravovat musí. Byl tam jeden Brandenburák, ten co mě měl ten dlouhej mééč“, atd.) Zde mám ale na mysli nikoli válečné popěvky, které zlidověly např. v podání studentů, nýbrž reálné příběhy potomků hrdinů válek minulého století, tedy první a druhé světové.
