Spoluzakladatel Sokola Miroslav Tyrš se narodil 17.září 1832 jako syn panského lékaře Jana Vincence Tirsche na děčínském zámku. U příležitosti 190.výročí jeho narození uspořádala ČOS v Děčíně oslavy, kterých se ze Sokola Kolín zúčastnila také sestra Eva Svobodová. Napsala o tom:
Dovolím si nejprve vzpomenout na první Tyršův Děčín brzy po obnovení Sokola v roce 1990. Tehdy jsme měly nacvičenou skladbu „Amerika“ na velmi líbivou hudbu.
Skladbu složila Jarina Žitná. Jelo nás tam osmnáct a skladbu jsme nacvičili ve vypuštěném bazénu venku. Měly jsme velký úspěch, sklidily jsme mohutný potlesk. Potom jsme se vydali i s muži k bustě Tyrše, kde jsme položili květiny. Další oslavy byly velkolepé a mohutné. Celá louka podél Labe byla poseta stany jak soukromníků, tak i velkými, které připravil Děčín pro spaní na karimatce a další stany pro jídelny a společenská setkání. To už se teď nedá, poněvadž i sokolové jsou stále víc rozmazlení a chtějí jen vybavení hotelové se sprchou a vším pohodlím. V posledních letech se oslava přesunula na levý břeh Labe, kde už stojí krásná socha Tyrše. Přímo u Labe je postaveno hlediště a hned u řeky je kryté podium, kde své umění často předváděly mažoretky od těch nejmenších k nejstarším. Po aktu přímo u sochy se Sokolové vydali průvodem na zámek. V čele jeli jezdi na koních, potom krojovaní s prapory , pak další krojovaní, a za nimi civilisté. Na nádvoří se průvod rozešel. Účastníci dostali nabídku buď sportovat, nebo se seznámit s historií Děčína, jít do světničky Tyrše, do růžové zahrady anebo na volnou prohlídku města a blízkého okolí. Poslední ročníky byl na návštěvnost slabší a slabší. Vždyť i my z Kolína jsme jezdily jen s Wikinou. Škoda.
Až letos, že bylo kulaté výročí, nás bylo o něco málo víc: 6 žen. Jeli jsme tam autobusem se středočeskou župou Barákovou. Cestou tam byla zastávka v Úštěku, kde jsme navštívili synagogu. Tam nám promítli film o synagogách v ústeckém kraji. Když jsme to shlédly, uvědomil jsme si jak překrásná je naše synagoga v Kolíně. Bohužel počasí nám po celou dobu nepřálo, takže jsme už nešly do „ptačích skal“, aby někdo neutrpěl úraz. Do Děčína jsme dojeli odpoledne. Nejprve nás odvezli do Maxiček, kde jsme byli ubytováni v penzionu. To nebylo dobré. Sice na postelích, ale většina z nás byla v patře, kde byl jeden záchod, jedna kuchyňka nevybavená a sprchy. Další záchody byly v přízemí, kde jich bydlelo méně. A hlavně schody nahoru byly příšerné, příliš vysoké a bez zábradlí. Přežili jsme to. Trochu nám zatopili, abychom usušili vše promočené. Večer nás odvezli na zámek, kde byl první ples. Bylo vše překrásně připraveno, ale s občerstvením a jídlem to bylo slabé ze strany restaurací. Nezvládli ten nápor, takže jsme na bál šly hladové. Nástup na bál byl mezi krojovanými Sokoly. Ty jsem litovala, poněvadž na nádvoří stáli za deště a větru. Bál byl v prvním patře. Šlo se po krásném rudém koberci. Lístky jsme dostaly až do třetího sálu kde nebyla hudba a tak jsme přecházely do dalších sálů. Výhodu jsme měly v tom, že jsme si mohly povídat, kdežto tam kde byla živá hudba si povídat nemohly, jelikož byla hodně hlasitá. V posledním sálu byla hudba z nahrávek tam se tančilo. To mi bylo líto, že jsem si nemohla taky zatančit. Už to nejde. O půlnoci bylo exhibiční vystoupení tanečního páru při hudbě se zapálenými loučemi. Byla velká zima, ale už nepršelo. Po tomto závěru jsme se vraceli autobusem do Maxiček. Naše skupina byla u autobusu včas, ale župa Barákova přišla vždy pozdě a to od nich nebylo zodpovědné. Kdyby tam byl aspoň řidič, tak jsme se mohli schovat, ale takhle jsme pěkně promrzly.
Druhý den byla slavnost v 10 hodin a zase lilo. Škoda, že naše Župa Tyršova neměla květinu se stuhou a chyběla i stuha Sokol Kolín, jak jsem chtěla. Za župu bychom ji kladli s doprovodem krojovaných Sokolů. Takto jsem ji tam šly položit až po nich. Prapor jsme tam také neměli a to je škoda. Snad se to v příštích letech zlepší, až budeme mít nového mladého vlajkonoše. Zase se došlo na nádvoří zámku, ale my jsme šly jen do poloviny výstupu a pak hlavně jsme vyhledaly restauraci a dobře se najedly. Odpoledne se počasí umoudřilo, ale to už jsme jely domů.
O Tyršově Děčínu napsala také sestra vzdělavatelka Iva Lubinová:
Součástí akce Tyršův Děčín byla i Sokolská plavba parníkem. Ta se tradičně koná v Praze a je určena pro čtyři vybrané žáky či žákyně z každé župy. U příležitosti oslav bylo pro letošní rok její konání přesunuto do Děčína. Za župu Tyršovu reprezentovali Jakub Kosař, Klára Tondlová, Vladimíra Lubinová a Emílie Lubinová, dospělý doprovod Ivana Lubinová a Jana Kosařová.
Vyrazili jsme vlakem už v pátek odpoledne. Navečer jsme se registrovali v kempu, dostali instrukce na soboru a ubytovali se v hotelu Aquapark.
Pro žactvo byl na sobotu připraven bohatý tělocvičný i kulturní program. Během dopoledne se děti střídaly na stanovištích. Nejprve stavěly velkou věž Jenga a snažily se odebrat co nejvíce kostiček, následovala prohlídka zámku, střílení z luku, sportovní hry v hale a nakonec návštěva expozice akvárií a terárií.
Pak následovala plavba parníkem do Hřenska, při ní děti luštily šifry a získávaly nápovědy k další hře. Především Klárka Tondlová se ukázala být zdatnou dešifrátorkou. V průběhu plavby byla podávána i večeře.
Den byl zakončen výstupem tajemným schodištěm a hledáním pokladu v zámecké kočárovně. Každý obdržel malý balíček se sladkostmi a baterkou s logem Sokola. Pak už jsme pokračovali směrem k hotelu v aquaparku.
Byl to náročný den plný zážitků a protože nám počasí moc nepřálo, nakonec jsme nevyužili možnost navštívit zoologickou expozici, neboť byla zrovna jedna z průtrží mračen. V neděli dopoledne jsme jeli domů a oficiální reprezentativní části oslav už jsme se nezúčastnili.
Pozitivně bych hodnotila pana průvodce na zámku, který byl na skupiny sokolů velmi dobře připraven a svůj výklad obohatil o mnoho zajímavých informací týkajících se děčínského rodáka Miroslava Tyrše.
